Divadelní noviny

Perseidy nad Letnou (No. 2)

Už od neděle si mohou návštěvníci parku na Letné nejen užívat přírodních krás a čerstvého vzduchu, ale i kulturních zážitků, nabízených v cirkusových stanech či pod širým nebem. A ještě jedna dobrá zpráva na úvod – jedenáctý ročník Letní Letné nabízí také projekty z českého prostředí, které mnohdy dosahují kvalit zahraničních inscenací.

Jeden z těchto projektů má trochu zavádějící název – Losers. Jedná se ovšem o výjimečný počin, v němž se spojila dovednost, touha po úspěchu a dokonalosti s účelnou marketingovou taktikou. Projekt se snaží nalákat své diváky na zvučné jméno akrobatického dua DaeMen, vítězů prvního ročníku soutěže Československo má talent, konkrétně na jednoho z členů, Petra Horníčka, který v inscenaci vystupuje. Proč ne, je opravdu možné, že díky této reklamě se tvůrcům podaří přilákat hypoteticky širší publikum, než jaké novocirkusová představení navštěvuje. Důležitější ovšem je, že se Losers vyznačují profesionalitou a precizností. Zásluhou všech zúčastněných vznikl projekt, který jsme snad kromě inscenací souboru La Putyka neměli možnost v českém prostředí spatřit. Nemalý podíl na tom jistě má spolupráce s Jarkem Cemerkem, choreografem a tanečníkem, jenž do projektu vnesl velkou dávku živelnosti a originality. I díky této personě stojí Losers na žánrovém rozhraní mezi současným tanečním divadlem a novým cirkusem – pokud je vůbec nutné projekty takto rozlišovat.

Muži se zde ukazují jako sexisté, burani, šaškové, ženy jsou pak hloupé, naivní, chladné potvory i hadrové panenky FOTO ARCHIV FESTIVALU

Tanečními variacemi zaujala především Jana Vrána – tajemná femme fatale, příznačně oblečená do rudých šatů.  Její taneční choreografie akcentovala eleganci, ladnost pohybu a jemnost vnějšího i vnitřního projevu, tedy prvky spojované s ženstvím a krásou. Protipólem Jany Vrány jsou humorné, přiznaně kýčovité a vulgární výstupy herce a beatboxera Ondřeje Havlíka – En.dru. Jeho scény dodávají inscenaci ohraničenou dějovou linii. Na začátku představení ve své roli hloupoučké a rozmarné letušky Vandy uvádí diváky do situace – ocitáme se na palubě letadla a sledujeme film o veselých smolařích, který získal Oscara. Ondřej Havlík je i tvůrcem hudební složky inscenace, provází ji svými beatboxovými improvizacemi, přizpůsobenými jevištní akci i aktuální atmosféře ve stanu.

Výběr tanečního choreografa jako klíčového tvůrce pozitivně ovlivnil i akrobatická čísla, neboť Jarek Cemerek je zasadil do důkladně promyšlené taneční kompozice. I přesto, že choreografie vyžadovala velkou dávku soustředění, kladla důraz na synchronizaci a neposkytovala žádný prostor pro odpočinek po předvedení fyzicky náročných artistických prvků, nechyběla jí ani velká dávka humoru a nadhledu. Jednotlivé výstupy je možné označit za modelové situace, což nijak nesnižuje úroveň inscenace. Jarek Cemerek vždy kladl důraz na preciznost vnějšího projevu, ne na hluboké pochopení a prožití situací a tématu.

Losers nejsou plačtivou výpovědí utlačovaných, ale snaží se ukázat, že tzv. „loserovství“ a trapnost se skrývá v každém z nás a může se také kdykoliv projevit. Téma se vyjevuje především v situacích, kdy jsou proti sobě stavěni muži a ženy. V nich se muži tu a tam ukazují jako sexisté, burani, šaškové, ženy jsou pak hloupé, naivní, chladné potvory i hadrové panenky. Asi nejlepším sjednocujícím prvkem je zdvojená role ženy reprezentované Janou Vránou a Janou Telcovou. I přesto, že představují stejnou postavu a mají i téměř identický kostým, jsou dvěmi zcela odlišnými individualitami. Jana Vrána tančí jako zhmotněná duchovní bytost, víla, zatímco Jana Telcová díky svým akrobatickým výstupům hraje sebejistou, drsnou a hrdou ženu, neprojevující emoce a plavně se pohybující v mužském světě. Je to tedy žena, která drží otěže na tímto novocirkusovým kabaretem a nevyhranění muži se jí podřizují. A činí tak rádi…