Smyslnější než kdykoliv předtím. Losers Cirque Company uvedou novinku Cizinec pod vedením světové režisérky Firenzy Guidi
Losers Cirque Company přichází s druhou premiérou v tomto roce. V prosinci představí divákům novou inscenaci CIZINEC, na které spolupracovali s jednou z nejznámějších novocirkusových režisérek – Italkou Firenzou Guidi.
Cizinec vás nutí se zamýšlet nad tím, jestli jste skutečně takoví, jací se prezentujete, jací si přejete, aby vás ostatní viděli. My všichni jsme vystaveni řadě zrcadel. A právě ta jsou základním stavebním prvkem scénografie, kterou pro tuto inscenaci vytvořil principál souboru Losers Cirque Company Petr Horníček.
„Téma hledání sebe samého a svého skutečného já mě odjakživa fascinují. I proto jsem se rozhodl postavit na jeviště zrcadla, aby vznikla uhrančivá, smyslná show, která bude úplně jiná, než naše dosavadní projekty,“ prozradil Horníček. „Čeká vás emoční horská dráha plná podivných zvratů, která ve vás vyvolá řadu pochybností. Bude to směs smyslnosti, nevinnosti, násilí, něhy, lehkosti a hloubky,“ popsala režisérka Firenza Guidi. Během představení ožijí na scéně postavy s bizarními příběhy, které nemají hlavního hrdinu. Všichni pochází z malého města a všichni vědí, že kdesi v temných zákoutích se skrývá zlo.
Jak už bývá u Lůzrů zvykem, i tentokrát se mohou diváci těšit na živou hudbu a akrobatické kousky, při kterých se jim zatají dech a místy naskočí i husí kůže.
Bude to smyslné, vtipné, něžné, dojemné, sexy, drsné, odvážné a mrazivé zároveň.
Premiéru na domácí scéně v Divadlo BRAVO! odehrají Lůzři ve středu 11. 12. 2024 od 19:00. Lístky jsou již v prodeji v síti GoOut.
Firenzu Guidi mohou diváci znát jako režisérku slavného souboru NoFit State, kteří byli hlavní hvězdou tuzemského festivalu Letní Letná v roce 2023. Pochází z italského Milána a je mezinárodně uznávanou průkopnicí nového cirkusu a konceptu „divadla bez jeviště.” Její tvorba se vyznačuje silným zaměřením na lidský prvek – klade důraz na autenticitu a energii samotných performerů, kteří jsou v jejích projektech středobodem zážitku. Během své kariéry vytvořila a režírovala desítky inscenací po celém světě, které se vyznačují jedinečným napětím a dynamikou mezi performerem a divákem.
Cizinec_tělo identita paměť příslušnost
-
forma
Fyzické, vizuální, smyslné, Cizinec je forma uvažování/snění. Hra, instalace, interaktivní představení, kde a cappella zpěv a živá hudba provede diváky skrze bahnité cesty, temné koridory, skutečný i zrcadlový svět; kde budou vyslyšeny hřmivé i sladké hlasy obyčejných i zvláštních bytostí. Diváci nebudou
jen obyčejně pozorovat dění ze svých sedaček, ale vstoupí do jejich světa.
Pocítí jejich dech, dotknou se jejich tváří, zažijí jejich odvahu.
-
Cizinec: námět
Kdo je cizinec?
Je uvnitř nebo zvenčí nás?
Řada zrcadel odráží aspekty toho, kdo jsme a kým bychom mohli být, záblesky nás ve spojitosti s ostatními. Jaké vnímání zprostředkovávají? Skutečné nebo imaginární. Čí příběh zrcadla vyprávějí? Je to příběh Jednotlivce, Nikoho nebo Stovek? Poznáme se v tom příběhu?
První definicí Cizince je osoba, kterou neznáte. Ale to není zdaleka vše. „Cizinec“ je:
-osoba z jiné země
-přistěhovalec s trvalým bydlištěm
-vetřelec
-osoba nebo věc, která je neznámá nebo kterou neznáme
-ten, kdo nepatří k nějaké skupině nebo je držen stranou od jejích aktivit
-ten, kdo není zasvěcen nebo účastníkem nějakého aktu, dohody nebo titulu: ten, kdo se neoprávněně vměšuje
-člověk, který někoho nebo něco nezná nebo s něčím není obeznámen
Slova rezonují. Cizinec, cizí, nejcizejší, zcizení. Každé z těchto slov je silným spojencem a kreativním impulsem pro každou disciplínu, se kterou budeme pracovat. Ať již cirkus, tanec, hudba, text nebo vizuální umění. Pronásledování ať už jedné z nich nebo všech, je pronásledováním řady temných chodeb a bahnitých cest. Stále se však noříme hlouběji a hlouběji, do geografie podobné Murakamiho románům: studna, jeskyně, díra v zemi, která spojuje různé světy, les nebo zadní ulička.
Cizinec je ale také spojený s tím, co nám připadá cizí, „zvláštní“: být neobvyklý, extraordinérní, zvídavý, divný, queer. Se slovem „zvláštní“ se nabízí nesčetné množství dalších výrazů: excentrický, anomální, bizarní, svérázný, odcizený, odcizující se, nevyzpytatelný, zvláštní, podivný, svérázný, zvláštní, unikátní. Zkrátka někdo, kdo se vymyká běžnému vnímání. Zatímco všechna tato slovo znamenají „vzdalovat se od obvyklého, očekávaného“, cizinec tíhne více k nepoznanému a může se vztahovat se k nepřirozenému, nevyzpytatelnému. Obě slova vyvolávají omámení, úžas, údiv, překvapení, podezření nebo dokonce úzkost.
-
Zrcadla jako médium
“Ale já tak nikdy nevypadal!“ – Jak to víš? Jaké je to „ty“, které by mohlo nebo nemuselo vypadat? Kde ho najdete… Kde je vaše autentické tělo? Jsi jediný, kdo se nikdy nemůže vidět jinak než jako obraz; nikdy nevidíš své oči, pokud nejsou otupeny pohledem, který spočívá na zrcadle nebo objektivu…: a zejména tvé vlastní tělo je pouhým odrazem.”
Roland Barthes
Zrcadlo je jako klíč k neznámým prostorům, koridorům či skrytým komnatám uvnitř každého z nás. Jednoho dne se můžeme podívat na sebe do zrcadla a spatřit v něm cizince. V odrazu zrcadla vidíme jen to, co je před ním, ale ne to, co se nachází za ním. Část našich těl a osobností zůstává skryta, nám neznámá. Je viditelná pouze těm, kteří se na nás koukají zvenčí. To, jak nás vnímají druzí, nám však může zůstat navždy neznámé.
Jsem cizincem sám sobě.
Význam síly pohledu
V literatuře se často setkáváme s tvrzením, že oči jsou oknem do lidské duše. Jen pohledem lze proniknout k tomu, co nikdo nevidí. Proto je třeba je za každou cenu skrýt. Mé oči musí být pokorně sklopeny. Nebo být obráceny k nebi ve snaze zahájit nebeský dialog. Ale když se mé oči dívají do tvých očí (a v tomto případě do očí diváka), mé spojení s tebou je navždy. Jsem ohrožen. Ztracen. Připoután. Paralyzován.
Dívám se na fotky z dětství, dospívání a včerejška, blízkého i vzdáleného, a vidím cizího člověka. Kdo je ten člověk, který mi hledí do tváře? Kde ve mně ta osoba žije?
Jak z pojmu cizosti, neznámosti může vzniknout běžný, obyčejný, sdílený dojem? Tvůrčím impulsem je tvůrčí vnuknutí touhy prozkoumat paměť identity,
pocit sounáležitosti. Je to místo, kam jít?
-
Představení
Cizinec hodlá soustředit veškerou dramaturgickou a inscenační energii na to, aby se hlasy, těla, bolesti, pocity, fantazie a vize účinkujících staly přítomností a součástí našeho dnešního života: individuální vzpomínky a smyslná bezprostřednost se tak stávají cennými a důležitými spojenci. Představení bude ansámblovým dílem, ve kterým si budou všichni rovni.
Hlavním cílem projektu je prozkoumat téma „cizosti“ prostřednictvím těla, pohledu a vyprávění skrze odrazy mnoha zrcadel. Uvidíme a uslyšíme protagonisty ve všech jejich rozporuplných podobách, zachytíme je v jejich záchvatech a obscénnostech, zpřítomníme je v současnosti. V konečném důsledku chce projekt znovu objevit prostor, v němž může být člověk/žena smyslný i rozumný, dobrý i zlý, krásný i ošklivý, milosrdný i krutý. Tato vize odmítá stereotypy, genderové škatulky a staré pořádky. Dílo poskytuje moderní prostor pro všechny, kteří chtějí diskutovat, přít se, páchat hrozné zločiny, cítit se provinile, zrazovat se, pomlouvat, být hlubokomyslní i povrchní, mluvit o věcech tabuizovaných nebo o věcech po staletí utajovaných či zamlčovaných. V tom má představení blíže k filmovému vyprávění než k divadlu.
-
Inspirace
Představení čerpá inspiraci z vlastních vzpomínek účinkujících, literatury, umění, filmu, živé hudby a cirkusových prvků, které zajistí nezapomenutelnou podívanou. Podstatné je, aby byl Cizinec realizován také jako psaný text/fyzická partitura, ne jen jako živé představení.
-
Kreativní proces
-rešerše, -semináře a workshopy,-tvorba scénáře,-produkce/zkoušení/představení, ,postprodukce/dokumentace
-distribuce materiálů
Cizinec je praktický, vzdělávací a tréninkový projekt, který vyvrcholí vznikem středně velké inscenace; instalace; fyzického představení, v němž se místo konání a diváci se mohou stát spoluhráči. Zkoušky jsou nedílnou součástí tvůrčího procesu. To je zásadní rozdíl v metodice a přístupu k tvorbě. Performeři si budou „přivlastňovat“ identitu, která se bude utvářet na základě podnětů, jež získají během tohoto procesu. V prvních dvou týdnech vznikne velké množství materiálu prostřednictvím strukturované improvizace. Vše, co se odehraje na zkouškách, se promítne do představení. Vždy začínám smysly, jednoduchými praktickými podněty: objektem, vůní, dotykem, písní a velkým množstvím fyzické práce. Proces integruje cirkus, pohyb, živou hudbu, text, zpěv, scénografii a rekvizity: zkoumání hlasové a fyzické práce. Cílem procesu zkoušení není „zafixovat“ hru. Ve skutečnosti k samotnému „fixování“ inscenace dojde až velmi pozdě, a to až ve chvíli, kdy se plně dostaneme do nitra proměněného prostoru. Proces je převážně ansámblový. I když pracuji s jednotlivým interpretem, musí být přítomen soubor, který slouží jako první publikum.
-
Dramaturgie a tvorba
proces hledání a psaní: účinkující budou sledovat vznik konceptu, psaní a provedení díla jako celkový proces. Proces psaní/tvorby bude zahrnovat několik setkání na jaře/létě/podzim. Tato sezení budou fungovat také jako semináře pro individuální práci, rozšiřující cirkusové dovednosti, tanec a hudební formy. Pro všechny zúčastněné, vybrané a odhodlané členy souboru proces slouží jako trénink a zároveň také jako konkurz.
Proces je otevřen performerům, tanečníkům, hudebníkům, textařům, výtvarným umělcům a všem, kteří se zajímají o performanci jako o důležitou uměleckou praxi a jako o prostředek k interpretaci „skutečného umění“ a k pochopení historických, sociálních a kulturních událostí. Tvorba je založena na hledání pravdy a originality každého umělce/performera s využitím touhy jako energie, hnacího motoru a tréninkové techniky, která pomáhá interpretovi v jeho úsilí o absolutní přítomnost.