Představení Poutníci po hvězdách povzbuzuje děti i nás dospělé, abychom našli odvahu a vydali se za svým snem – na místo svých snů. Podporuje rozhodnutí vyjít tam, kde je člověku hezky a s těmi, s nimiž je dobře. Ukazuje cestu, na které si všichni navzájem pomáhají zdolávat překážky, ale také si hrají a povzbuzují se. Zásadní je originální hudba Michala Müllera, která tvoří páteř představení. Vypravěčská linka je dětem srozumitelná, protože každý z herců má svůj cíl a společná pro všechny je viditelná touha jej dosáhnout. Poutníci například jdou k vodě, do lesa, na skálu nebo vysoko, kde létají ptáci, pak k moři, do města a jejich cesty se navzájem propojují a navíc na ně zvou i dětské diváky. Interakce s dětmi z publika je živá, tempo představení nijak neupadá, ještě hlouběji vtahuje do přímého děje. Bohatá je práce s fantazií, neboť dítě vidělo mnohem více než dospělý. „To je přece autobus, babi!“ ozvalo se přede mnou. A přitom si na scéně vystačí s dvěma kusy dlouhého dřeva. Dotvoření atmosféry napomáhají barvy a animované projekce, jejichž základem je také „jen“ dřevěná tyčka, ale navozuje například představu tikajících hodin, nebo letících ptáků a mnoho dalších. Inscenace Hany Strejčkové se nepodbízí, ani nevyužívá laciných triků, jak zaujmout. Naopak! Dětského diváka zve na bohatou cestu do světa fantazie, na kouzelnou podívanou, která je místy dokonce moc vtipná."