(English below)

Lidé jsou pro mi cizí. Lidé, které neznám, mají zvláštní zvyky. Lidé, které znám, mají podivné zvyky. Tito lidé nejsou jako já a nejsou si ani moc podobní, i když mi připadají, že jsou si podobní víc než já, právě proto, že jsou pro mě cizí.

Přestěhuji se do prázdného domu a najednou je vedle mě cizí člověk. Já žiju svůj život a on vedle mě žije svůj život. Ale díky těm maličkostem, které máme společné, jsme se stali jakousi rodinou. Ano, stali jsme se malou rodinou. Zatímco moje vlastní rodina se mi stává čím dál tím víc cizí, náš spojuje jen krev.

Osm postav bydlí v bytech v městském paneláku. Nebydlí spolu, ale obývají stejné klece. Jejich životy se prolínají, i když jsou si navzájem cizí.

Všichni si nesou své příběhy, vzpomínky, malá vítězství a drobné zlomové události. Většina z nich pochází z menších měst nebo dokonce z vesnic. Všechny spojuje potřeba nebo touha opustit svůj rodný domov. A tak se všichni vydávají za svými budoucími cíli, vytvářejí rozličná spojenectví, křižují různé destinace a následují své osudy či touhy. Mezitím se pro svůj původní domov stali do jisté míry – cizinci.

Někdy se stávají „cizinci“ i sami sobě. Přijímají různé identity v závislosti na svých životních vzestupech i pádech. Tím vystupují na povrch rozdílné aspekty jejich povah, někdy skryté a hluboko pohřbené pod tlustou slupkou.

T*** putuje napříč kontinenty a náladami, střídá země a pohlaví, aby se nabídl jako symbol lidské proměnlivosti. Někteří ho chtějí jako muže, jiní jako ženu. Někteří jdou až za hranice binárnosti. Díky chameleonské povaze své bytosti je zároveň vyrovnaný se všemi požadavky a občas – je cizí sám sobě. Kdo jsem, když se na sebe dívám do zrcadla? Jsem to skutečně já? Kam patřím? Jakým jazykem mluvím? Jsem slyšet? Jsem pochopen?

M***, je zahlcena povinnostmi mimo svůj domov a potřebou vydělat si na živobytí jakoukoli prací, se setkává s novou částí svého já – s tou vy***anou a vy***anou. Její krása spočívá v osamělosti a ztracené křehkosti, která se na jevišti proměňuje v impozantní a žhavé tělesno. Skutečné, nebo vymyšlené?

Příběhy, ať už sdílené, nebo smyšlené, se rozvíjejí. Všichni se mohou stát prostituty, vysávanými společností, která kupuje a prodává cokoli – včetně těl a duší. Svůdnou sestavu sexuálních pracovnic, zdánlivě „dostupných“ a „koupitelných“, narušují podivné bytosti, které se objevují ve stěnách. Stěny se hroutí, transformují a mění jako lidé. Nic už není jisté. Skutečné, nebo vymyšlené?

Zrcadla

Jsem to opravdu já, kdo se odráží v zrcadle? Opravdu jsem to já? Kým jsem se stal? Cesta se proplétá mezi příběhy jednotlivých lidí. Jejich minulostí a budoucností, sdílení šťastných či bolestných vzpomínek:

-Nebýt dostatečně milován vlastní rodinou, ať už rodiči nebo sourozenci.
-Být „jiný“, ten divný v rodinném kruhu.
-Být homosexuálem a nedokázat se o tom otevřeně přiznat.
-Bát se vlastního otce.
-Nevědět, kdo je váš skutečný otec, je opravu skutečný nebo jen imaginární?
-Ztratit bratra a po letech ho znovu najít.

Toto a mnohem více.
Mnoho dalších příběhů, v nichž se my, diváci, můžeme odrážet v reálných i imaginárních zrcadlech a spřádat svůj vlastní příběh z příběhů ostatních.

Stěna

Co je to zeď? Fyzický prostor? Vesmír? Řada úložných boxů, kde můžeme na nějaký čas zaparkovat? Co lidé ve svých nově vytvořených krabicích dělají? Jsou bezpečným prostorem? Útočištěm nebo klecí? Bezpečným prostorem? Vězením?

Žiji na zdi
Přicházím ke zdi
Jdu ke zdi
Dřepím na zdi
Utíkám od zdi
Tančím na zdi
Lezu na zeď
Sestupuji z ní

V dolní části stěny je vana. Je to společná vana? Téměř jako společná, sdílená toaleta/koupelna?
Je to postel? Je to květináč? Rakev? Úkryt, kam se dá zmizet, když se rodiče pohádají? Pohřeb? Nebo očistec?

Paradoxem je, že jakmile jsou krabice na zdi opuštěny, vznikají další. Různých tvarů a velikostí.

A klece mohou:

Vytvořit novou stěnu
Novou ulici
Chodbu
Zákrut
Hvězdu
Klub
Schodiště do nebe

Ať už je to skutečné, nebo imaginární – nežijeme spolu, ale obýváme stejnou klec.

 

– Firenza Guidi, prosinec 2024

 

STRANGER – Director’s/Programme Notes

People are strangers to me. People I don’t know have strange habits. People I know have strange habits. These people are not like me, and they’re not really like each other, although they seem to me more like each other than they are like me, just because they are strangers to me.

I move to an empty house, and suddenly next door to me is a stranger. I live my life and next-door to me he lives his life, and because of the little things we have in common, we’ve become a sort of family. Yea, we’ve become a little family. While my own family have become more and more strangers to me, and we are bound together only by blood.

Eight characters live in apartments in an urban tower block. They don’t live together; they occupy the same cages. Their lives intertwine even though they’re strangers to each other.

They all carry their stories, memories, small victories and minor revolutions. Most of them come from smaller towns or even rural places. All share their need or longing to leave their family home. So, they all move on to their future destinations, create different alliances, cross different geographical places, following their destinies or desires. Meanwhile, to their original homes, they have become, to a certain extent – strangers.

At times, they also become strangers to themselves. They take on different identities, according to their lives” ups and downs. This brings out different aspects of their characters, sometimes hidden and deeply buried underneath a thick skin.

T***meanders through continents and moods, shifts countries and gender to offer himself as an icon of human fluidity. Some want him as a man, some as a woman. Some go beyond the binary. The chameleon nature of his being make him at once at ease with all demands and at times – a stranger to himself. Who am I when I look at myself in the mirror? Is that really me? Where do I belong? Which language do I speak? Am I being heard? Understood?

M***, overwhelmed by responsibilities away from home, and the need to make ends meet through any kind of job, encounters a new part of herself – the f***ked up and f***ing brilliant. Her beauty is in her loneliness, and lost fragility which transforms itself in a formidable and fiery body on stage. Real or imaginary?

The stories, shared or imaginary, unfold. They may all become sex-workers, sucked in and out by a society that buys and sells anything – including bodies and souls. The seductive line-up of sex-workers, apparently “available” and “buyable”, is disturbed by strange creatures appearing in the walls. The walls distort, transform and shift like people. Nothing is certain anymore. Real or imaginary?

The Mirrors

Is the person reflected in the mirror really myself? Is this who I am? Who have I become? The journey weaves in and out of their individuals’ stories. Their past and futures, sharing happy or painful memories:

-Not being loved enough by one’s own family, be it parent or siblings.
-Being “different”, the odd one out in the heart of a family.
-Being gay and not being able to be open out about it.
-Being scared about your own father
-Not knowing who your real father is, real or imaginary?
-Losing a brother and finding him again, years on.

These and many more.

Many more stories in which we, the spectators, may reflect ourselves in the real and imaginary mirrors, weaving our own story out of others’.

The Wall

What is the wall? A physical space? A universe? A series of storage boxes where to park ourselves for some time? What do people do in their newly created boxes? Are they a safe space? A sanctuary or a cage? A safe space? A prison? A predicament?

I live on the wall
I arrive at the wall
I go to the wall
I squat on the wall
I escape from the wall
I dance on the wall
I climb on the wall
I descend from it

At the bottom of the wall there is a bath. Is it a shared bath? Almost like a communal, shared toilet/bath?
Is it a bed? Is it a flowerpot? a coffin? A hiding place where to disappear when parents argue violently? A burial? Or a purifying space?

Paradoxically, once the boxes on the wall have been left, other boxes are being created. Of different shapes and sizes.
And the cages can:

Create another wall
They can create a street
A corridor
A curve
A star
A club
A stairway to heaven

Real or imaginary – we don’t live together; we occupy the same cage.

 

-Firenza Guidi, December 2024